Kdybychom měli pro každý z našich 29 talentů najít jednoho lidského představitele, Lukáš Havránek by byl jasná výkonnost. Stojí za vznikem horského videoportálu naHoru.tv, kde také působí jako moderátor. Produkoval dokument Beskydská sedmička, závodně běhá po horách a je lektorem a konzultantem v GrowJOB Institute.
Lukáši, když vyjmenuji vše, čemu se věnujete, zdá se, že nemůžete mít žádný volný čas. Jak to všechno zvládáte?
Aktivit mám hodně. Ale je důležité říct, moje lektorská práce nefunguje tak, že bych 100 % času školil. Jen 2–3 dny v týdnu. Jsem hodně činorodý a zajímá mě spoustu věcí.
Důležitou roli hraje plánování a organizace času. A také si myslím, že mi hodně pomáhá meditace a mindfulness. Je to nyní už sedm let co půl hodinu až hodinu denně strávím meditací. Může se zdát, že to bere čas, ale stabilizuje mi to mysl. Se schopností se koncetrovat mi pak některé věci trvají mnohem méně času.
Jste spoluautorem horského portálu naHoru.tv a zkušeným ultra běžcem. Pojďme proto začít s vaší zálibou v horách. Kdy jste ji objevil?
Můj táta s kolegy jezdíval do Vysokých Tater. Když mi bylo 12, jel jsem poprvé do tater s mámou a tátou a zjistil jsem, že se mi líbí koncept balancování v diskomfortu. To, že si člověk nabalí batoh a jde na celodenní túru a všechno musí mít s sebou. Musí si to nějak naplánovat. To se ve mně zakořenilo.
A co se týče dlouhých závodů, začal jsem běhat díky výzvě. Můj první běžecký cíl byl uběhnout maraton. Jedná se o rovinatou záležitost, ale můj jeden můj kamarád mi tehdy poslal několik videí z alpských ultramatonů s délkou až 170 km a neuvěřitelně mě to oslovilo. Ani nevím, co přesně. Asi idea bežet přes den a přes noc do neznáma. To mě dodnes strašně oslovuje.
Co vás láska k horám a zmiňovanému diskomfortu naučila?
Že každá situace má řešení. Jde jen o to, abych ještě chvilku vydržel, než si řeknu, že to nemá smysl a začnou mě napadat katastrofické scénáře. Někdy stačí 5 minut, někdy hodina a u pracovních věcí může stačit i den navíc na přemýšlení, nechat věci uzrát a najednou řešení přijde. To jsem se naučil na dlouhých závodech. Vydržet a počkat.
Člověk si projde mnoha fázemi. Kdy to nejde, nechce se mu, bolí ho to, ale pak se to otočí a přijde euforie. Několikrát se to během závodu vystřídá a myslím si, že se to odráží i v běžném životě.
Co byste poradil ostatním, aby si jako vy také dokázali udržet pozitivní myšlení?
Zastavit se a říct si, co se děje právě teď. Ujasnit si, jestli ty obavy, co mě například napadají se opravdu reálně odehrávají. Povětšinou totiž ne a ani těmto věcem nic nenasvědčuje. Je to jen náš pomyslný našeptávač, tragický scénář, že se něco nepovede, ačkoliv k tomu není žádný důkaz. Proto vidím jako podstatné být otevřený zkušenosti a příliš nepředjímat.
Uvědomit si, že jsem nohama na zemi. Dýchám, organismus funguje, slyším, vidím, cítím. Náš mozek hodně plaší, což je dobrý mechanismus, který nás upozorňuje na rizika, ale mnohdy jde proti nám. Občas potřebujeme jen nic nedělat, zdržet se a počkat, až se řešení vyskytne samo.
Když se ocitneme v mlze, můžeme reagovat různě. Snažit se ji rozehnat, utéct z ní, zavřít před ní oči, nebo jen zkusit chvilku počkat. Posadit se a naučit se v té mlze být. Je to energeticky méně náročné než utéct nebo se snažit ji rozfoukat, což ani nejde. Mlha může sama za chvilku zmizet a zase uvidíme jasně.
Jak ale poznat hranici, kdy je přemýšlení ještě užitečné a kdy už spíše prokrastinujeme?
Každý má jinou práci. Pokud je v té vaší hodně předem daného, musíte následovat určité procesy a máte svoji agendu, která se každý den opakuje, pak nemá cenu denně sedět a přemýšlet. Já jsem ale v práci kompletně autonomní a nemám skoro nic, co bych musel následovat. Je toho hodně k vymýšlení a v takovém stavu strávím třeba až 40 % své agendy.
Člověk se nemůže přimět být kreativní a někdy tu myšlenku nebo nápad musí zkrátka vysedět. Počkat, až se vylíhne a uzraje. Často se vlastní hlavu snažíme přimět, aby pracovala, ale u vymýšlení nových věcí to nefunguje. Musím se ocitnout ve správném rozpoložení k tomu, aby ke mě mohl nápad přijít. Takže musím jen nechat věci, aby se staly samy a netlačit je.
Když dnes sestavujete tým pro nový projekt, přemýšlíte nad ním i z hlediska silných a slabých stránek jednotlivých členů?
Víc a víc. Já nejsem moc pečlivý člověk ve smyslu schopnosti pohlídat si detaily. V současnosti mám tři kolegy, kteří mi s tímto pomáhají. Při jejich hledání jsem vyloženě šel po jejich schopnosti být pečlivý.
Také si uvědomuji že jsem dost zhýčkaný, protože práci jsem si mohl vybírat a sám určovat. V GrowJOBu nefungujeme příliš v hierarchii, takže jsem si mohl stavět práci podle toho, co mě baví a zajímá. Možná i proto v momentě, kdy mám dělat počtvrté to stejné, už mě to nebaví. Jakmile nastane rutina, jsem v ní zoufalý. U projektů mám ale tah na bránu a umím být nenechavý. Ale spíš na úrovni toho, že věci připomínám, než že bych je já opakovaně dělal. Takže to potřebuji od ostatních.
V GrowJOBu jste od roku 2009. Petr Ludwig vás zmínil ve své knize Konec prokrastinace a také stojíte za rozvojem úspěšného podcastu Deep Talks. Čím se dnes nejvíce zabýváte?
V současné době máme asi 35 témat, která jsou hodně rozmanitá. Zabýváme se měkkými dovednostmi, neučíme hard skills.
V letošním a minulém roce suverénně dominuje téma, kterému říkáme management pozornosti. Řešíme problém současného pracovního světa, kdy na jedné straně máte dělat hlubokou práci, na kterou se potřebujete soustředit a nebýt vyrušovaní a která je kreativně náročná. Na druhé straně ale potřebujete zvedat telefony svým kolegům, zákazníkům, odepisovat na Teamsech, na mejly, klepou vám kolegové na kancelář nebo za vámi chodí a vy nemáte čas na tu práci samotnou.
To je paradox současného pracovního světa. Kdy ta stejná firma, která po vás chce skvělý výsledek, vám hází klacky pod nohy, pokud jde o váš čas. V dilematu permanentní dovednost vs. hluboká práce lze určitě najít způsob správného fungování, ale to se musí organizace nejprve změnit. A chvíli potrvá, než si to leadeři, šéfové a manažeři uvědomí.
Multitasking je ve skutečnosti neuvěřitelně neefektivní. Studie ukažují, že ztráta produktivity při multitaskingu může být až 40%. Zkrátka, když nás něco vyrušuje, tak nám věci zaberou déle času. Což je bohužel pracovní realita pro většinu lidí pracujících v kanceláři.
Pokud náš rozhovor čte někdo z vedení firmy, jakou radu byste jim předal?
Nejuniverzálnější rada by asi byla: Ubezpečte své zaměstnance, že je v pořádku dokončit rozpracovaný úkol až pak přepnout svou pozornost směrem k emailům, Teamsům a podobně. Chovejte se k soustředěné práci jako k obrovskému zdroji, protože právě tak to je. Když na něčem dělám a někdo jiný mě začne vyrušovat nebo po mě něco chce, měl bych se cítit bezpečně dokončit to. A teprve až budu mít práci nebo její část hotovou, budu odbavovat mělkou práci. Je to v pohodě a není to provinění vůči pracovní efektivitě.
Současná doba je hodně hysterická. Tlak, že musíme okamžitě zareagovat a včera bylo pozdě. Lidi někdy demonstrují svou angažovanost a loajalitu tím, že okamžitě reagují na e-maily a zprávy. Bohužel to nemá s efektivitou práce nic společného. Existují pracovní role, kde je právě toto zapotřebí. Takových je ale poměrně málo. Drtivá většina kancelářské populace může pracovat více soustředěně, aniž by za to kdokoli platil jakoukoli cenu.
Důvod, proč se necháváme vyrušit od práce, bývá třeba nízká vnitřní disciplína nebo i obava, že když nechám šéfa čekat, myslí si, že nepracuji. I blok 20 minut, kdy jsem opravdu soustředěný, přitom může být vážně dobrý. Nejde o to pracovat 4 hodiny v kuse bez jediného vyrušení.
Tento rozhovor vzniká díky spolupráci GrowJOB a TALENT KOMPAS. Zajímá mě proto, kdy jste poprvé slyšel o Testu talentů TALENT KOMPAS?
Moderoval jsem konferenci Osobní růst 2023 v Lucerně, jejíž byl TALENT KOMPAS součástí. Přečetl jsem si váš popisek a líbilo se mi zarámování směrem k dokážeš víc. Znal jsem předtím jiné osobnostní a talentové testy a věděl jsem, že se jedná o seriózní věc v rámci pozitivní psychologie.
Lukášova první pětka talentů
- Výkonnost
2. Iniciování růstu
3. Iniciování nových věcí
4. Strategické myšlení
5. Důvěryhodnost
Překvapily vás vaše výsledky testu?
Řekl jsem si, že to jsem přesně já. Hlavně pokud jde o výkonnost. Celé mi to zapadlo, když jsem si přečetl, že člověk s tímto talentem má sklon koukat se na ostatní jako na málo výkonné nebo až líné. A bohužel to je možná i má negativní stránka. Obtížně se mi smiřuje s tím, že někteří lidé preferují klidnější pracovní tempo a zažehávají se pomaleji než já.
Já standardně spím 8 hodin, nejsem nějaký workolik. Ale jsou dny, kdy vstávám ve 4:15, jedu do Prahy vlakem a po cestě pracuji, pak celý den lektoruji, ve vlaku zpět další 3 hodiny pracuju, jsem s dcerou, večer uklízím a v 9 jsem ještě schopný si jít zaběhat a půl hodiny meditovat. Nepřijde mi, že bych padal na hubu, ale že to byl fajn produktivní den. Nepřijde mi to vychýlené z normálu.
V momentě, kdy se ale někomu nechce jít ani 3x týdně cvičit, tak mě to dřív hodně štvalo. Díky lektorování jsem však poznal spoustu různých lidí a i to, jací jsou. Dnes na to koukám jako na svůj talent a ne jako na slabou stránku ostatních. V tom mi pomohl TALENT KOMPAS. Pochopit, že lidé to mohou mít různě a v zásadě to o nich nic nevypovídá. Mají své schopnosti jinde.
Když se podíváte na svou první pětku talentů, máte pocit, že je ve svém každodenním životě využíváte?
Bezpochyby minimálně první tři. Na výkonnosti je celé mé současné fungování postaveno. Kdyby pro mě byl výkon problematický, nemohl bych v tomto nastavení fungovat. Mám velmi malé nároky na odpočinek, nemám potřebu koukat na filmy, seriály, nějak se moc bavit. Práce mě baví, jsem jako ryba ve vodě, když mám věcí poměrně hodně. Ale pořád s mírou. Mou zábavou je sport, týdně trávím 8 až 12 hodin převážně během.
Prozraďte nám na závěr, co tedy děláte pro svůj osobní rozvoj?
Hlavní pilíř představuje meditace. Je pro mě zásadní najít si na denní bázi aspoň 10 minut, často i hodinu. Na strašně moc věcech jsem pracoval – na plánování, talent managementu, mindsetu. A jako nejpodstatnější věc, kterou můžu pro sebe udělat, se ukázalo právě tohle.
Druhou věcí je literatura. Ne klasicky osobnostně–rozvojová, ale hodně mě zajímá psychologie, psychoanalýza, teologie a snažím se si doplnit klasické autory. Sáhl jsem po Senecovi, Starých řeckých bájích nebo Zločinu a trestu. Jako kluk jsem je nečetl. Čtenářský deník jsem opsal, ale nikomu to neříkejte prosím. 🙂
Inspiruj se Lukášovým příběhem a objev i ty svou vášeň, která se jednoho dne může stát nejen tvým koníčkem, ale i prací a životním posláním. Udělej si Test talentů TALENT KOMPAS a poznej, v čem spočívá tvůj potenciál nebo mrkni na nabídku školení pro veřejnosti od GrowJOB.