Klára Spáčilová: Každý člověk má potenciál. Jen potřebuje najít vlastní cestu, jak ho rozvíjet

Klára se práci s mladými lidmi věnuje více než 20 let. Vystudovala učitelství českého jazyka a později si vzdělání rozšířila o speciální pedagogiku. Ve své práci se dlouhodobě věnuje mimo jiné studentům s dyslexií, ADHD a dalšími specifickými vzdělávacími potřebami. Postupně se začala věnovat také terapeutické práci a rozvoji nadaných studentů.

Dnes působí jako zástupkyně ředitele Gymnázia Evolution v Praze, věnuje se podpoře studentů se specifickými vzdělávacími potřebami i rozvoji nadaných studentů. Vedle školství se zabývá také individuálním poradenstvím a terapeutickou prací s dětmi i dospělými. 

Své zkušenosti nově uplatňuje i jako certifikovanou průvodkyní TALENT KOMPAS. Přečti si náš společný rozhovor, ve kterém jsme si povídali o hledání lidského potenciálu, tlaku na výkon ve školách i o tom, jak může sebepoznání pomoci dětem, rodičům a dospělým.

Každý student je jiný. Stejný postup proto nemusí fungovat u všech

Za více než dvě desetiletí praxe se Klára setkala s mnoha studenty, kteří potřebovali individuální přístup. Jedním z nich byl i Jirka s dyslexií, který dnes působí jako doktor práv.

„Můj oblíbený dyslektik Jirka je dnes doktor práv. Když byl ve škole, měl kvůli dyslexii nárok na čas navíc. Jenže mi říkal, že je mu to k ničemu, protože když všichni ostatní skončí a začnou se bavit, stejně se nemůže soustředit. Chtěl něco jiného. Tak jsme společně vymysleli, že si bude nahrávat výklad na diktafon. Doma si pak nahrávky přepisoval nebo se učil přímo poslechem.“

Právě podobné zkušenosti Kláru naučily, že neexistuje jediný správný způsob, jak rozvíjet lidský potenciál. Co jednomu studentovi pomáhá, může být pro jiného překážkou.

„Studenti mě naučili, že člověk musí naslouchat sám sobě a svým potřebám. A také to, že když si lidé naslouchají vzájemně a inspirují se, může jim to hodně pomoci.“

Tlak na výkon může podkopávat sebevědomí mladých lidí

Přestože se dnes o individuálním přístupu ke studentům mluví stále častěji, tlak na výkon zůstává silně přítomný ve školství i v celé společnosti.

„V naší západní společnosti jsme nastavení na výkon. Máme přesvědčení, že jedině výkonný člověk uspěje a uplatní se. I když se u nás ve škole snažíme studenty podporovat a pomáhat jim nacházet vlastní cestu, pořád jsme součástí systému, který na výkon tlačí.“

Rodiče i učitelé často podporují děti v tom, aby dosahovaly co nejlepších známek, účastnily se soutěží a uspěly u přijímacích zkoušek. Přestože to myslí dobře, mohou tím nevědomky vytvářet tlak, který mladé lidi vyčerpává a odpojuje od toho, co chtějí sami.

„U nás ve škole hodnotíme v procentech, ne známkami. Studenti ale mají třeba 86 %, což je pořád jednička, a přesto si chodí výsledek opravovat. Vadí jim, že jejich hodnocení začíná osmičkou, chtějí tam mít devítku. Jsou na sebe strašně přísní a mají neustále pocit, že musí být nejlepší.“

Podle Kláry je důležité pomáhat dětem vnímat chybu jako přirozenou součást učení, nikoli jako důkaz vlastního selhání.

„Snažím se jim vysvětlovat, že chyba je skvělá. Když udělám chybu, konečně něco zjišťuju a učím se. Opravím ji, přemýšlím nad ní a posouvám se dál. Jenže děti to tak často nevnímají. Od malička mají zažité, že chyba je něco špatného. A když udělají chybu, mají pocit, že jsou špatné ony samy.“

Změna přístupu přitom začíná už doma. Rodiče podle Kláry nemusí děti chválit jen za výsledky, ale mohou se více zajímat o jejich úsilí, kreativitu a samotnou radost z činnosti.

Rodiče by měli hledat to, co funguje, ne za každou cenu napravovat chyby

Při práci s rodiči Klára často pozoruje, že se svým dětem snaží pomáhat prostřednictvím nejrůznějších doporučení a metod. Ne vždy ale fungují tak, jak očekávají.

„Já se vůbec nezaměřuju na to, co je špatně. Snažím se najít to, co je dobře, nebo přesněji to, co funguje. A potom na tom stavět. Když něco opakovaně nefunguje, proč bychom to měli dělat dál? Pojďme raději hledat jiné cesty.“

Jako příklad uvádí rozdílné způsoby učení u studentů s dyslexií.

„Jednomu dyslektikovi může pomáhat, když si při čtení překrývá text barevnou fólií. Ale když to budu nutit jinému, může mu to čtení ještě víc zkomplikovat. Nebudu ho přece do něčeho tlačit jen proto, že to fungovalo u někoho jiného.“

Podobně mohou některým dětem pomáhat barevné poznámky, zatímco jiné potřebují jednoduchou tabulku nebo myšlenkovou mapu. Důležité je proto komunikovat, zkoušet různé možnosti a respektovat individuální potřeby dítěte. Stejný princip by podle Kláry měli uplatňovat také učitelé.

„Důležité je s dětmi komunikovat individuálně. Nevnímat třídu jen jako jednu skupinu, ale vidět v ní Aničku, Tondu a Pepu. Učitel by se měl sám vzdělávat, hledat možnosti, jak rozvíjet nadané studenty, a spolupracovat s ostatními kolegy.“

Každý student totiž může do školního prostředí přinést něco jiného. Někdo vyniká v přírodních vědách, jiný v komunikaci nebo kreativním myšlení. A právě tyto rozdíly mohou obohatit nejen jednotlivce, ale i celý třídní kolektiv.

TALENT KOMPAS nám pomáhá pochopit, jak přirozeně fungujeme

Zájem o individuální přístup a rozvoj přirozených schopností Kláru přivedl také k TALENT KOMPAS. Nejprve ji zaujal náš test talentů jako nástroj pro práci s nadanými studenty, postupně ale objevila jeho přínos také při práci s dospělými klienty.

Když si sama vyplnila test talentů, většina výsledků jí potvrdila to, co o sobě už dlouho věděla. Jeden ji ale překvapil.

„Když jsem viděla, že mám Přirozenou autoritu mezi posledními talenty, moje ego se okamžitě ozvalo. Říkala jsem si, jak je to možné, vždyť já jsem přece přirozená autorita! Jenže když jsme si výsledky rozebrali na individuálním výkladu, pochopila jsem, že já vlastně nepotřebuju být autoritou. Potřebuju s lidmi komunikovat.“

Toto uvědomění si spojila i se svým přístupem k výuce.

„Když učím, chodím mezi studenty, sedám si k nim nebo si k nim dřepnu a povídáme si. Nechci vystupovat z pozice autority. Chci, abychom byli na stejné úrovni. Studenti mě respektují ne proto, že jsem autorita, ale protože vědí, že přijde něco zajímavého, že se budeme bavit a společně pracovat.“

Právě tato zkušenost jí ukázala, jak důležité je zasadit výsledky testu do souvislostí s konkrétním člověkem a jeho životem.

„Největší přidaná hodnota Individuálního výkladu testu talentů spočívá v hledání souvislostí. Jednotlivé talentové oblasti jsou propojené a vzájemně se ovlivňují. A to člověk nemusí ze samotných výsledků testu pochopit.“

Klára při osobních výkladech využívá také své zkušenosti ze speciální pedagogiky, terapeutických výcviků a práce s metaforami. Klientům tak pomáhá nejen pochopit jejich přirozené talenty, ale především hledat konkrétní možnosti, jak je využívat.

„Nejde jen o to, aby člověk své talenty pochopil, ale aby je dokázal vědomě zapojovat do osobního nebo pracovního života.“

Sebepoznání je důležité nejen pro kariéru, ale i pro spokojený život

Podle Kláry může TALENT KOMPAS pomoci také mladým lidem, kteří stojí před rozhodnutím o dalším studiu nebo profesní cestě. Při výběru školy totiž nestačí přemýšlet pouze o tom, jaké předměty člověku jdou. Důležité je také to, jestli mu bude vyhovovat způsob práce a prostředí, do kterého ho zvolený obor zavede.

„Spoustu věcí se naučíme a spoustu věcí zvládneme, ale ne všechno je nám vlastní. A pak se v tom nemusíme cítit dobře. Když si ale vybíráme školu, která nás připraví na práci odpovídající našim přirozeným předpokladům, může pro nás být všechno mnohem jednodušší.“

Sebepoznání ale podle Kláry zdaleka není důležité pouze při kariérním rozhodování.

„Myslím si, že sebepoznání je úplný základ. A nemusí souviset jen s kariérou nebo kariérním postupem. Když poznám sama sebe, můžu lépe navazovat osobní a partnerské vztahy. Vím, co mi dělá dobře, jak chci svůj život směřovat a co potřebuju k tomu, abych byla spokojená.“

Když totiž lépe rozumíme svým potřebám, talentům a přirozenému způsobu fungování, můžeme nejen lépe rozhodovat o vlastní budoucnosti, ale také budovat kvalitnější vztahy a komunikovat s okolím. A právě vzájemné porozumění je podle Kláry jednou z nejdůležitějších věcí, které bychom se měli učit.

„Přála bych si, aby si lidé více naslouchali a komunikovali spolu. Každý jsme nějaký a každý máme své spektrum talentů. Když poznám sama sebe a pochopím, co ve mně je, můžu být tolerantnější k ostatním, lépe s nimi komunikovat a hledat společnou cestu.“

Chceš poznat své talenty a zjistit, jak je využít?

Vyzkoušej si Test talentů TALENT KOMPAS a objev své přirozené předpoklady. Pokud chceš svým výsledkům lépe porozumět a najít konkrétní možnosti dalšího rozvoje, můžeš absolvovat také individuální výklad právě s certifikovanou průvodkyní Klárou Spáčilovou.