Koučování na hraně: Jak být ke klientům láskyplně drzý

Právě v těchto chvílích ti může pomoci to, co nazýváme koučováním na hraně. Seznam se s přístupem „pochvala a smeč“ a nauč se, jak klienta vyvést z jeho komfortní zóny, aby viděl věci z jiného úhlu. Tipy, které najdeš níže, vychází z praxe našich zkušených průvodců a koučů, kteří ví, že jakmile to klienta lehce zabolí, dostává se k sobě a může se posunout.

Jak to vypadá v praxi?

„Klient tvrdí, že je velmi strukturovaný a potřebuje mít ve věcech pořádek.“ V tu chvíli přicházíš jako kouč s pochvalou:  „To je skvělá vlastnost – mít systém a pořádek znamená, že věci děláte efektivně, máte pod kontrolou a lidé se na vás mohou spolehnout. To je velká výhoda.“

Klient přikyvuje, cítí se potvrzený ve svém přesvědčení. Ty ale smečuješ: „Ale co když vám právě tahle potřeba pořádku brání v růstu? Co když vás nutkání mít vše pod kontrolou drží zpátky od větších příležitostí? Kde vám tahle vaše silná stránka zároveň hází klacky pod nohy?“

Druhou variantou může být kombinace: lichotka + smeč

Když máš klienta perfekcionalistu:

• „Jste člověk, který odvádí precizní práci, což je skvělá vlastnost. Určitě to znamená, že si lidé váží vaší kvality.“
• „Ale nestává se vám, že právě tahle touha po dokonalosti vás někdy zpomaluje nebo dokonce brání v tom začít?“
• „Kolik příležitostí jste už odložil, protože jste měl pocit, že nejste ještě dost připravený?“

Pokud koučuješ analytika, který potřebuje mít jistotu:

• „Máte schopnost detailně analyzovat situace a promyslet všechny varianty – to je vzácná vlastnost a skvělý dar.“
• „Ale co když tahle analytická schopnost je zároveň to, co vás drží zpátky? Kolikrát už jste něco nerozhodl, protože jste čekal na ještě víc informací?“
• „Jak by vypadal váš život, kdybyste občas rozhodoval rychleji a méně se analyzoval?“

V případě, že mluvíš s tvrdě pracujícím člověkem, který se na sebe může spolehnout:

• „Jste neuvěřitelně pracovitý a odpovědný, lidé kolem vás vědí, že na vás je spoleh. To je obdivuhodné.“
• „Ale není to náhodou tak, že právě proto vám ostatní dávají stále víc práce, protože vědí, že ji neodmítnete?“
• „Kolik z toho, co teď děláte, je skutečně vaše zodpovědnost a kolik jste na sebe jen nabral?“

Pokud vedeš rozhovor s velmi empatickým klientem, který se stará o druhé:

• „Máte neuvěřitelný dar vnímat potřeby ostatních a pomáhat jim – to je obdivuhodná vlastnost.“
• „Ale co když tím, že se soustředíte na ostatní, vlastně zanedbáváte sám sebe? Kdy jste naposledy udělal něco opravdu jen pro sebe, bez pocitu viny?“

Smeče, které přináší body

Styl „pochvala + smeč“ je účinný, protože nejprve klienta uklidníš a dáš mu pocit, že jeho vlastnost je oceňovaná. Poté ho jemně, ale nekompromisně vyvedeš z komfortní zóny a ukážeš mu jiný úhel pohledu. To ho nutí přemýšlet jinak, protože nečekal, že jeho silná stránka může být zároveň jeho slabinou.

Neboj se Challenging coaching aneb koučování na hraně

Co si pod koučováním na hraně představit? Situace, kdy ve jménu užitku vkročíš na tenký led a zkrátka jdeš na hranu. Přidáme-li výzvu do koučování, můžeme zvýšit užitek, ale má to své podmínky, aby to nebylo dehonestující.

V kuloárech se proslýchá, že Sir John Whitmore byl dokonce tak drsný, že pro zpochybnění přesvědčení klienta říkal: „To, co teď říkáte je ale pěknej bullshit.“ Koučování na hraně a práce s výzvou má svá rizika. Když se do toho pustím, musím být jako kouč ochotný vzdát se toho, abych byl klientovi sympatický. Respektive abych se snažil klientovi zavděčit. 

Často totiž mají koučové tendenci koučovat tak, aby je klienti měli rádi, aby je viděli a hodnotil dobře. Chtějí být klientovi sympatičtí, aby si zajistili, že přijde znovu.

V kontextu vztahů je pak vrcholné koučování o vědomé práci na tom, jak chceme být vidění a jak jsme ochotní se toho vzdát, když to bude pro výsledek klienta užitečné. A to platí mimochodem i pro řízení lidí.

Koučování na hraně a práce s výzvou je také o tom, že nastavuji klientovi zrcadlo. Použiju přímou řeč a jako kouč popíšu, co se v koučování děje. 

Koučování s výzvou je o tom, že i kouč si musí sám sebe uvědomovat na více úrovních:

• Na úrovni ambicí: měl by cítit klid. 
• Na úrovni vztahů: Napětí a odvahu. Co to teď přinese?
• Na úrovni komunikace: Pátravost. Jak to tomu klientovi říct a neříct?

Potřebuje, aby vše bylo čisté z hlediska egového. Není tam nikde na pozadí: „Vždyť já tě mám pořád ráda.“ Není potřeba výzvu vysvětlovat, protože tím do toho zase přidáme potřebu být přijatí a náš úmysl se nenaplní.

Každý kouč má tendenci se pohybovat na jednom z těchto 4 kvadrantů:

Když pracuješ s výzvou, musíš si uvědomit…

Jestli tou výzvou oslovuješ klientova vnitřního dospělého. Aby se to nezvrhlo a neoslovil jsi jeho vnitřní dítě. To znamená,aby se klient nezačal snažit, protože „máma“ mu dala výtku. Nebo klient nezačal jako dítě vysvětlovat, proč to tak má, protože pak koučování není už objevující a užitečné. 

Dospělý nese odpovědnost. Dítě vysvětluje. Už i v raportu (začátku koučovacího rozhovoru) si můžeš vytvořit dospělého. 

• „Kdybych dělal nebo říkal něco, co není užitečné, tak mi to řekněte. Kdybych šel cestou, která pro vás není užitečná, tak mi to řekněte.“
• „Chcete víc výzvy nebo porozumění a podpory?

V rovnováze výzvy a podpory se nachází učící zóna. A někdy je to moc a je to pořád užitečné. Hrana je totiž subjektivní věc a může se lehce utrhnout. Vždy na ní ale bude míra nejistoty a nikdy nedokážeme s jistotou určit, kde to je a jestli je klient připravený. 

Otázky, kterými můžeš směřovat na výzvu:

Kouč: „Jak moc máte prochozené tyto oblasti?”

Klient: “Hm. Tudy já nechodím.

Kouč: „A jak je to provokativní se tudy vydat?“

A pak jen vnímat, že nemusíme tou oblastí ani projít, ale stačí zkoumat, jaké to je stát na tomhle místě a dívat se tam. A když je napětí na obou stranách, tak to je přesně ono. Jsme na hraně.

Takže, jaké otázky směřují na výzvu?

• „Mám takovou provokativní otázku. Co by se stalo, kdyby.. kdybychom otevřeli tohle téma / tuhle oblast apod.?“
• „Představte si, že se potkáme za rok a vy mi řeknete: ,Bylo to nejlepší pracovní období mého života. Co by se za ten rok muselo stát?“
• „Kdybyste měl říct, v čem jste o 20 % lepší než většina lidí kolem vás, co by to bylo?“
• „Co kdybyste převzal 100% odpovědnost za situaci? Jaké akce byste podnikl?“
• „Před jakou výzvu byste se teď potřeboval postavit, abyste se posunul dál?“

Nezapomínej ale na psychologické bezpečí – bez posuzování, bez hodnocení, bez ponižování. Klient může přicházet v různých fantaziích a zkušenostech, kde koučování s výzvou je třeba ošetřit v rámci kontraktu. Základem je: „Cítím se s tebou jako člověk v bezpečí a pak tam může být i nějaké dobrodružství.”

Jen si vždycky dávej pozor na to, aby ses nedostal do roviny: „Teď mi koučování nejde, protože klient nedělá takové pokroky, které bych si já jako kouč představoval. Takže to vezmu raději do svých rukou a pěkně mu to napálím, aby se probral.“

Koučování na hraně není o tom být tvrdý pro tvrdost, ale o tom mít odvahu jít s klientem tam, kde to může být nepohodlné. Právě v těchto oblastech se otevírá prostor pro skutečný posun.

Vyžaduje to cit, respekt a schopnost udržet psychologické bezpečí, ale také připravenost vzdát se potřeby být oblíbený. Ať už pracuješ s „pochvalou a smečí“ nebo jinou formou výzvy, pamatuj: největší hodnotu klientovi přineseš tehdy, když mu nastavíš zrcadlo, do kterého se možná bojí podívat – a přesto se díky tobě odváží.

Chceš jít s klienty na hranu a zároveň jim dát jasný kompas pro jejich růst?

Staň se certifikovaným průvodcem TALENT KOMPAS a nauč se interpretovat talentové profily jednotlivců a rozvíjet jejich potenciál dle naší metodologie. Rozšiř portfolio svých služeb a začni pracovat s nástrojem, který mění životy.